Odlétáme...

Tak v noci jsem toho tolik nenaspal. Nemohl jsem usnout a pak už jsem byl asi od 5 vzhůru. To víte, zodpovědnost za manželku je svazující, to je jako bych přišel o 3 ruce..

 Nicméně jsme vstali v půl sedmé a před osmou nás Helenka nalodila do naší Feldy a odvezla do Jičína na autobus.

 

Počasí bylo deštivé, ale to na cestu vůbec nevadí. Z Jičína jsme cestu proklimbali až na Černý Most.
Metrem a autobusem na letiště je to asi hodinka, ale je to krásná cesta úplně v pohodě.Však jsme tam byli asi již v půl dvanácté.
Na letišti nám ten čas docela uplynul.

 

Rychle jsme se odbavili. Kufry prošly bez problémů, jenom mne nějaký chlap ošahával, protože na nových kalhotech byl pásek pevně přišit a já stále zvonil...
Asi kilometr jsme pak šli k naší bráně - měli jsme gate C10, což bylo až úplně na druhé straně na konci. Z C11 odlétalo letadlo SAS do Stockholmu také ve 14.00. Nějací mladí frontoví bojovníci začali vytvářet frontu pro nástu do letadla, které ještě nepřistálo už asi v půl druhé, ale nenechali jsme se zviklat a nekompromisně seděli...

I my jsme nakonec nastoupili. Při rozjezdu na runwayi bylo před námi ještě jedno letadlo. Uklidnil jsme Janu, že při vzlétání se bát nemusí, protože při těchto katastrofách stejně nikdo nepřežije, všichni uhoří, neb je letadlo právě plné paliva. Konečně jsme vzlétli. Tentokrát jsme měli krásná místa u okénka a také tentokrát bylo ošklivé počasí. Dolů moc vidět nebylo, ale nad mraky bylo krásné modro.

Při přistání v Pize jsme udělali oblouk nad mořem a přistávali z této strany.

Bylo to příjemně zajímavé.

 

První co jsme si v Pize museli dát, tak to bylo pivo a nějaká blbá voda bez bublinek.

Koupil jsem jízdenky na vlak a vyrazili nalézt zastávku, která je přímo u letiště. Tím bylo vše zjednodušeno.

Vlakem do Florencie jsme dojeli za hodinku úplně v pohodě. Zde nám asi 2 minutami ujel vlak na Faenzu, a tak jsme museli čekat na plánovaný, poslední vlak do Faenzy v 19.40.

Abychom si ušetřili čas, tak jsme k nástupišti 17, které je snad kilometr vpředu vyrazili dříve. Odtud jezdí skoro všechny vlaky na Faenzu, až na ten náš. Na poslední chvíli nám ho dali z nástupiště 14, tak jsme museli fofrem pádit zpátky... No, vlak byl skoro plný, ale 2 místa vedle sebe jsme s Janou našli.

Tenhle vlak vystoupá přes Apeniny a sjede na druhou stranu Itálie do Faenzy. V půli cesty se odněkud začal linout smrad jako když někdo pálí igelity. Zprvu jsme si mysleli, že někdo venku, alě nějaký Ital nám potvrdil, že je tohle většinou normální. Asi opravdu velké stoupání!
Ale dojeli jsme. Na nádraží jsme chvíli čekali na Aleku s Honzíkem, ale potom už fofrem, hybaj k nim na pivo.

A čekáme na nosiče, kteří se za chvíli objevili ...

... a vše nám odnesli na byt k Alence a Honzíkovi! Díky moc! ;-)

Večerní Faenza byla úžasná...

Tak krásně v klidu jsem už dlouho nespal, jako u nich. Že by za to mohl ten jejich "zlatý knír" nebo jak se to italské pivo jmenuje? :-)